 |
 |
 |
 |
 |
LF-107 Luňák
Tak, to jednodušší máme hotové. Nyní se pustíme do složitější práce. Pokusíme se vytvořit zaoblený konec křídla. Vypneme křídlo s křidélkem a zapneme levý konec "LeftEnd".
Zobrazí se celek křídla a my smažeme vše kromě koncového profilu.
Přepneme klávesou "F2" na pohled seshora, vybereme profil a vysunutí nastavíme na hodnotu: 2.
Vysunutí provedeme celkem 5x.
Takto by měl vypadat výsledek.
Nyní budeme vybírat jednotlivé části vysunutého konce a příkazem "Měřítko" je budeme postupně zmenšovat. Opět proporcionálně, tažení za středový žlutý bod.
Měli bychom dosáhnout asi takového výsledku.
Dále ještě budeme jednotlivé části mírně posouvat směrem ke křídlu, …
... abychom dosáhli většího zakřivení. To už ale záleží na každém autorovi, jaké zakřivení zvolí. Z předního pohledu bychom si mohli myslet, že máme hotovo ale musíme si uvědomit, že jsme zaoblovali nepravidelné těleso a v takovém případě je to komplikovanější.
Pokud si křídlo natočíme, tak je vidět rozložení jednotlivých vrstev levého konce.
Nechte si zapnuté pouze plochy a všimněte si rozdílu zakřivení uprostřed, u náběžné a odtokové hrany. Možná by se nad tím dalo mávnout rukou, ale budeme důkladní.
Rozdělíme si obrazovku ikonou v pravém horní rohu (nejdříve na čtyři obrazovky, potom si můžeme zvolit další rozdělení) a nastavíme si pohledy podle obrázku. Šipky ukazují rozdílné rádiusy, které vznikly proporcionálním zmenšením u náběžné hrany ...
… a u odtokové hrany.
U odtokové hrany to takový problém není, protože v této části se profil značně zužuje oproti náběžné hraně, ale dejme tomu, že chceme mít u odtokové hrany menší zakřivení. Opět budeme vybírat jednotlivé vrstvy a posunem snižovat zakřivení.
Teď jsme dosáhli přibližně stejného zakřivení jako u střední části.
Ještě můžeme doladit označené spojnice a myslím, že můžeme být spokojeni.
Totéž provedeme u náběžné hrany.
Jednotlivými výběry …
… zmenšíme rádius u náběžné hrany i dalších spojnic.
Pak si natočíme pohled a vidíme, že nám ještě pořád polygony nenavazují tak, jak by měly.
To už nám ale stačí vybrat jednotlivé body u ostré hrany a mírným posunem dolů …
… se ostrý přechod mezi sousedícími polygony zjemní.
Čím víc se blížíme k náběžné hraně, tak jednotlivé body neposouváme jen dolů, ale i dozadu (jakoby k pomyslnému středu profilu).
Teď už bychom mohli být spokojeni.
Stejným způsobem …
… spravíme horní hranu odtokové hrany.
Takto by to mohlo vypadat.
Zkontrolujeme spodní hranu koncové části křídla, ...
... z větší části je rovná, tak nevyžaduje už žádné úpravy.
Vzhledem k tomu, že jsem už pár modelů udělal, vidím, že vzadu ještě něco nesedí.
Klávesou "F3" si přepneme na boční pohled a zvětšíme odtokovou hranu.
Vidíme, že se mírně zvedá nahoru. Tyto deformace při změně měřítka objektu vzniknou, i když nám odtokovou hranu tvoří jeden bod. Vždycky, když dokončíte práci na nějakém objektu, natáčejte si jej v různých úhlech pohledu. Pak snadno zjistíte, jestli je objekt symetrický nebo je někde chyba.
Zarovnat odtokovou hranu koncové části křídla by už nám nemělo dělat problémy.
Poslední kontrola seshora, …
… zespoda … myslím, že už je vše pořádku.
Někdo si možná položí otázku, jestli vynaložené úsilí a čas s tvorbou celkem zbytečné části křídla za to stojí. Vypneme si koncovou část křídla …
… a znovu zapneme … já bych řekl, že ano.
Na závěr jedna ukázka objektu, jejichž tvorba je nejsložitější. Jsou to nepravidelné tvary, kde je potřeba trochu trpělivosti a praxe.
Kryt motoru modelu Extra 260. Horní část krytu takový problém nebyl, nejvíc práce mi dalo vytvarovat spodní část, kde se od přepážky kryt zároveň zužuje a zakřivení zvětšuje.
