Alpha 1500

Po velmi dlouhém čase od doby, kdy jsem stavěl modely a létal v reálu přišla chvíle, kdy jsem měl možnost učinit rozhodnutí, zda si pořídím nové vybavení a vrátím se do skutečného světa modelů a létání. Po zhodnocení podmínek jsem se rozhodl věnovat modelům s elektropohonem. Ne, že bych zanevřel na spalovací motory, se kterými jsem původně létal, ale podmínky jak pro létání, tak pro mé možnosti více vyhovují tichým elektromotorům. Vybavení od vysílačky až po věci nutné pro provoz elektromodelů sice znamenaly velký zásah do peněženky, ale když se s něčím začíná od začátku, tak je první investice zpravidla vždycky vysoká. Další otázkou byla volba vhodného modelu, se kterým by bylo možné začít. I když jsem za ty roky nalétal v simulátoru spousty hodin, jistotu, že bych zvládl jakýkoliv model jsem určitě neměl. Volba padla na model Alpha 1500, o kterém jsem se dočetl hodně zajímavého na modelářských diskuzích. I když se na diskuzích uvádělo, že tento model není vhodný pro úplné začátečníky, rozhodnutí ovlivnila možnost bezproblémového dokoupení náhradních dílů.


Sestavení modelu a vybavení bylo jednoduché, takže jsem plný napětí a nedočkavosti jednoho dne vyrazil na louku. Po příjezdu jsem měl nepříjemný pocit z větru, který byl na můj začátečnický vkus poměrně silný. Přesto jsem to zkusil, zapojil a vyzkoušel vše potřené a Alphu hodil proti větru. Následoval prudký náklon doleva a než jsem stačil vyrovnat, došlo k ztrátě rychlosti a strmému pádu. Věděl jsem, že pevnost přední části Alphy není nic moc, takže jsem si nedělal iluze, že bych vyvázl bez následků. To se také potvrdilo. Přední část trupu byla zborcená a já měl chuť se vším praštit. Ještě víc jsem byl znechucen, když jsem zjistil, že jsem udělal školáckou chybu a pořádně si nezkontroloval správnou činnost serv. Serva jsem před startem samozřejmě kontroloval, ale vůbec jsem si nevšiml, že serva křidélek mají opačnou výchylku. Za chyby se platí, ale mě to naštěstí stálo jen trochu vteřinového lepidla. Po opravě trup nevypadal tak tragicky a já v duchu žehnal vynálezu EPP.


Musel jsem ale vyřešit problém s unašečem vrtule. Při tvrdém nárazu do země, se unašeč mírně posunul dozadu a drhnul o šroubky. Problém byl povolit unašeč, který je uchycen dvěma červíky. Bylo špatně rozpoznat, jaký typ hlavičky mají. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, že to pro povolení potřebuji šroubovák TX6 (hvězdička). Když jsem unašeč posunul na původní místo a červíky utahoval, u jednoho se poměrně lehce strhl závit. Upřímně mě to ani nepřekvapilo, protože červíky jsou krátké a v unašeči poměrně dost utopené. Koupil jsem si červíky nové a delší, s utahováním pomocí imbusového klíčku. Červíky využívají všechny závity v unašeči, takže strhnutí závitu je takřka nemožné.

Šroubovák TX6 (hvězdička) a původní červík M3. Unašeč vrtule s původními červíky. Původní a nový červík M3. Nový červík M3 na imbusový klíček. Unašeč vrtule s novými červíky.

Hlavičky sice mírně vykukují nad úroveň unašeče, ale ničemu to nevadí. Také jsem později na spodní otvory pro čelní upevňovací šrouby přilepil podložky pro vychýlení osy vrtule. Vzpínání Alphy se po přidání plynu značně omezilo.

S odstupem několika dní jsem vyrazil na další pokus dostat Alphu do vzduchu a se snahou ji také v původním stavu přivést zpátky na zem. Start se sice zdařil, ale o tom, že s Alphou úspěšně přistanu jsem dost začal pochybovat. Nervozita a zkušenost z prvního neúspěchu způsobila to, že Alpha mými zásahy do řízení létala jako splašený kůň. Hned jsem si vzpomněl na příspěvky z diskuze, že Alpha je kromě směrovky poměrně citlivá na řízení. I když jsem měl nastavena kormidla na malé výchylky, nebyl jsem schopen Alphu uklidnit. Pak jsem si vzpomněl na návyky ze simulátoru a také se snažil jemněji koordinovat výchylky kormidel. Sláva … pomohlo to, protože jsem se konečně dokázal zklidnit a klid přenést na Alphu. Každou další minutou ve vzduchu jsem získával víc a víc jistoty a pochybnosti o zdárném letu a přistání zmizely. Přistání a další lety již byly bez problémů a se vzrůstající jistotou a zkušenostmi z dalších letů jsem postupně začal zkoušet přemet, výkrut, vývrtku a let na zádech … samozřejmě v dostatečné výšce.

Víc se o svém létání rozepisovat nebudu, protože jsem chtěl spíše popsat úpravy, které jsem po první letové sezóně provedl na modelu Alpha. Většina úprav byla provedena na základě poznatků z diskuzních fór na modelářských portálech. Začal jsem kormidly. Pohyb kormidel mi přidal tuhý, zejména v krajních polohách výchylek. Tak jsem u všech kormidel provedl vlepení pantíků.

Úprava křídélka. Očko z vázacího drátu 0,8 mm.

Otvory jsem provedl vázacím drátem průměru 0,8 mm a standardní pistolovou pájkou. Výhodou vázaciho drátu je horší vodivost tepla než u měděných oček. Udělal jsem si tedy nejdříve delší očko a postupně zkracoval, až jsem dosáhl ideální teploty pro vypálení otvorů pro pantíky.

Úprava výškovky. Přilepení suchého zipu na kořen křídla.

Dále bylo nutné vyřešit problém koncové části výškovky, do které se zachytávala stébla trávy při přistání. Použil jsem nápad jednoho modeláře, který mezeru na výškovce přelepil párátkem. Nejdříve se zdálo, že to bude konečné řešení, ale při jednom přistání na louce s vyšší trávou se mi i přes toto vylepšení tráva do mezery ve výškovce dostala a celý konec se ulomil. Nejdříve jsem nechápal, jak je to možné, ale později jsem si uvědomil, že pokud přistáváte a přitáhnete ve chvíli, kdy jste těsně nad zemí, tak se do mezery stébla trávy stejně dostanou. Tato úprava jednou provždy vyřešila uvedený problém.

Pro lepší zafixování křídel k trupu jsem použil suchý zip. Křídla jsou k trupu při letu dostatečně fixována a přitom není problém je při přepravě od trupu oddělit.

Poslední, nejnáročnější úpravou bylo zpevnění přední části trupu. Jak jsem na začátku psal, při mém prvním letu jsem přední část trupu dost naboural. I když po opravě trup nevypadal nejhůře, koupil jsem trup nový a nějakou dobu se snažil najít vhodnou variantu pro zpevnění přední části. Nakonec jsem celou přední část začal oblepovat balsou tloušťky 1 mm.

Úprava přední části trupu. Obrušováni zbytků lepidla na okrajích balsy. Úprava přední části trupu. Úprava přední části trupu.

Jednotlivé proužky balsy jsem lepil lepidlem Soudal a kraje fixoval vteřinovým lepidlem. Vzhledem k tomu, že se proužky balsy musely při lepení ohnout podle trupu jak v podélném, tak i v příčném směru, připadal mi tento způsob lepení nejvhodnější. Vytlačené vteřinové lepidlo na krajích balsy jsem po zaschnutí obrušoval malým brusným kotoučem. Po celkovém oblepení přední části trupu balsou, jsem ještě na čelo trupu nalepil překližku 1 mm.

Úprava přední části trupu. Úprava přední části trupu. Vytmelení a vybroušení přední části trupu.

Následovalo vytmelení, vybroušení a nástřik modrou lihovou barvou.

Nástřik modrou lihovou barvou. Celkový výsledek.

Daní za tuto úpravu bylo 25 g váhy navíc, ale odolnost a pevnost přední části trupu je teď nyní podstatně vyšší. Pro dovážení Alphy stačilo posunout baterii v trupu více dozadu.

Hawk EP Glider Na začátek

Dalším modelem, který jsem se rozhodl koupit je opět větroň s pohonem na elektromotor Hawk EP Glider firmy MTH Hobby. Zaujal mě svým vzhledem, tvary a také rozměry (rozpětí 2 000 mm), zkrátka jsem chtěl vyzkoušet větší model než Alpha 1500. Model je celodřevěné konstrukce a celý je potažen nažehlovací fólií. Součástí stavebnice je střídavý motor s výkonem 1000 ot/V se sklopnou vrtulí 9,5/8“.


Než jsem s Hawkem začal létat, provedl jsem na něm některé úpravy a nedodělky. V první řadě bylo potřeba zbavit trup vzduchových bublin, které se na některých místech nacházely. Propíchání bublin tenkým špendlíkem a rozžehlení žehličkou byla otázka krátké doby. Křídla, výškovka a směrovka byly oproti trupu nažehleny dobře. Následovala úprava krytu kabiny. Způsob uchycení gumičkou přes přední kolíky hned za kabinou mi připadal dost amatérský. Úpravu kabiny jsem provedl podle Alphy, kde kabina drží pomocí magnetů. Nevím, jak je to řešeno u jiných modelů, ale tento způsob mi připadá praktický. Základna je z balsy, ke které jsem přilepil kryt kabiny lepidlem UHU-Por. Do spodní části základny jsem pak vybrousil otvory pro magnety tak, aby lícovaly s rovinou. Na vnitřní část trupu jsem přilepil nosníky s plechovými podložkami. Po vybroušení otvoru v přední části základny, kudy prochází kabely od motoru, následoval nástřik černou barvou.

Přilepení krytu na balsovou základnu lepidlem UHU-Por. Úprava trupu a vlepení magnetů do balsy. Trup s kabinou Nástřik černou barvou.
Vybroušení základny pro kabely od motoru. Celkový výsledek.

Další úpravu jsem provedl na čelní přepážce, ke které je uchycen samotný motor. Otvory pro šroubky k motoru vůbec neseděly, a když jsem je propiloval na správné pozice, u vnitřních šroubků jsem se dostal až ke středu otvoru pro hřídel. U těchto otvorů se mi po dotažení šroubků s podložkami začala vymačkávat překližka, tak jsem raději z kovové velkoplošné podložky (5 gramů navíc) udělal novou, pro všechny šroubky.

Čelní přepážka s otvory pro uchycení motoru. Velkoplošná podložka. Kabely od motoru. Zajištění kabelů.

Kabely od motoru jsou vedeny ve výřezu v horní části přepážky. Pro jistotu, aby se kabely nemohly dotýkat rotačního pláště, jsem na přepážku nalepil tenkou slídu, která zajišťuje kabely v dostatečné vzdálenosti od motoru.

Uchycení křídel.

K letovým vlastnostem Hawka mohu říci, že létání s tímto větroněm je nezáludné a bezproblémové. Vzhledem k mým dosavadním, spíše začátečnickým zkušenostem, lze toto tvrzení brát asi za objektivní, protože kromě Alphy jsem zatím s jiným modelem nelétal. Co mě překvapilo, byla slabá citlivost modelu na křidélka. Nevím, jestli je to způsobené lomením křídla do W, ale pokud chcete, aby Hawk reagoval citlivěji, musí se nastavit větší výchylky křidélek. Naopak, výškovka a směrovka reagují velice dobře. Při startu, kdy spíše koriguji let pomocí křidélek, se to u Hawka s malými výchylkami křidélek nemusí vyplatit. Jelikož jsem to nečekal, málem můj první start skončil havárií. Naštěstí, jak jsem už psal, směrovka je citlivá dostatečně, takže jsem nakonec Hawka bezpečně dostal na zem. Hawk velmi dobře snáší pomalý let, což se určitě ocení při přistání. Při mírném protivětru se dá doopravdy přistávat s velmi nízkou rychlostí a nemusíte mít obavy z pádu po křídle.


Do vývrtky se Hawk nedostane, alespoň mně se to nepodařilo. Tyto pokusy je ale nutné dělat ve velké výšce, protože do vývrtky jsem sice Hawka nedostal, ale při stálém držení směrovky se dostane do velmi strmé spirály. Při vybírání nestačí pouze nechat kormidla v neutrálu, ale musí se směrovkou kontrovat. Do této situace se ale musíte dostat záměrně. Pevnost modelu mi připadá dostatečná, i při ostřejších přemetech nebyly žádné náznaky problémů s narušením konstrukce. Dodaný motor 1000 ot/V nemá problém dostat Hawka v poměrně krátkém čase do velké výšky. Řekl bych, že je to i zásluhou hmotnosti modelu, která mi v poměru k velikosti připadá velmi dobrá.

Hawk EP.